- 04 Sep 2016, 14:59
#2766153
Malo ih [duša], dakle ostaje u kojih je snaga pamćenja dovoljno jaka; a ove, kad ugledaju nešo što liči na negdašnju lepotu, žestoko se uzbuđuju i nisu više pri sebi, a ne znaju šta im se dešava, jer dovoljno ne razabiraju. Pravednost i razboritost i sve drugo što je dušama dragoceno nemaju nikakva sjaja u zemaljskm prilikama, nego svojim slabim organima jedva jedvice, i samo malen broj, prilazeći ovim prilikama, prepoznaje rod onoga što je u prilici predstavljeno.
A lepota zablistala nam je tada u punom sjaju, kad smo sa srećnim horom, kao pratioci Zevsovi, a drugi kao pratioci kojega drugog boga, ugledali blažen vidik i pozorje, i posvećivali se u svetinju koja se može nazvati najblaženijom, i koju smo svetkovali i sami, još nepovređeni i nedodirnuti zlima koja su nas u docnije vreme snašla, nego kao misti i epopti pristupali tajni savršenih i prostih i nepromenljivih i blaženih pojava, koje nam se otkrivahu u čistoj svetlosti; čisti i neuprljani onim što sada sobom nosimo i nazivamo telom, u koje smo zatvoreni, kao ostrige u svoju školjku.
Platon, Fedar
[250a] ὀλίγαι δὴ λείπονται αἷς τὸ τῆς μνήμης ἱκανῶς πάρεστιν: αὗται δέ, ὅταν τι τῶν ἐκεῖ ὁμοίωμα ἴδωσιν, ἐκπλήττονται καὶ οὐκέτ᾽ ἐν αὑτῶν γίγνονται, ὃ δ᾽ ἔστι τὸ πάθος ἀγνοοῦσι
[250b] διὰ τὸ μὴ ἱκανῶς διαισθάνεσθαι. δικαιοσύνης μὲν οὖν καὶ σωφροσύνης καὶ ὅσα ἄλλα τίμια ψυχαῖς οὐκ ἔνεστι φέγγος οὐδὲν ἐν τοῖς τῇδε ὁμοιώμασιν, ἀλλὰ δι᾽ ἀμυδρῶν ὀργάνων μόγις αὐτῶν καὶ ὀλίγοι ἐπὶ τὰς εἰκόνας ἰόντες θεῶνται τὸ τοῦ εἰκασθέντος γένος: κάλλος δὲ τότ᾽ ἦν ἰδεῖν λαμπρόν, ὅτε σὺν εὐδαίμονι χορῷ μακαρίαν ὄψιν τε καὶ θέαν, ἑπόμενοι μετὰ μὲν Διὸς ἡμεῖς, ἄλλοι δὲ μετ᾽ ἄλλου θεῶν, εἶδόν τε καὶ ἐτελοῦντο τῶν τελετῶν ἣν θέμις λέγειν
[250c] μακαριωτάτην, ἣν ὠργιάζομεν ὁλόκληροι μὲν αὐτοὶ ὄντες καὶ ἀπαθεῖς κακῶν ὅσα ἡμᾶς ἐν ὑστέρῳ χρόνῳ ὑπέμενεν, ὁλόκληρα δὲ καὶ ἁπλᾶ καὶ ἀτρεμῆ καὶ εὐδαίμονα φάσματα μυούμενοί τε καὶ ἐποπτεύοντες ἐν αὐγῇ καθαρᾷ, καθαροὶ ὄντες καὶ ἀσήμαντοι τούτου ὃ νῦν δὴ σῶμα περιφέροντες ὀνομάζομεν, ὀστρέου τρόπον δεδεσμευμένοι.